Naši klienti

Spolu s Christinou Pidloznou a Sviato Academy Praha jsme vykouzlili úsměv na tváři paní K. vykouzlili úsměv. 

Její příběh:

Kdybych před čtyřmi roky nešla na preventivní prohlídku prsou na mamograf, dnes bych tento příběh s největší pravděpodobností vyprávěla úplně jinak. Začátek by byl jistě stejný, ale pokračování? Kdo ví.

Můj příběh se začal psát roku 2020 po návštěvě mamografie. Na preventivní prohlídku prsou jsem shodou okolností byla objednána v den svých narozenin. Cestou na vyšetření jsem přemýšlela nad tím, zda mám na večerní posezení s rodinou všechny potřebné věci nebo zda budu muset ještě na nákup. Venku bylo krásné počasí a já se těšila, až si sedneme ven na terasu a oslavíme mé narozeniny. Prohlídku, jsem brala jako každou jinou návštěvu lékaře a nic si z toho nedělala.
Bohužel, o standardní prohlídku se ale nejednalo. Paní doktorka mi po vyšetření sdělila, že v pravém prsu nalezla neznámý útvar a navrhla provést ještě sonografické vyšetření prsou. Sono prsou ukázalo téměř stejný obraz jako mamograf. Z tohoto důvodu paní doktorka navrhla provést biopsii s tím, že pro výsledky se mám zastavit osobně. Víc mi řečeno nebylo, ale to napětí, které bylo ve vzduchu cítit, se dalo krájet. Můj vnitřní hlas mi říkal, že není něco v pořádku, že se něco děje. Víte, jak se říká, že ženy mají šestý smysl.. tak tohle byl přesně ten moment, kdy jsem vycítila, blížící se nebezpečí.
V poněkud rozpačitém stavu jsem opustila ordinaci a mířila domu za svojí rodinou. Tam na mě čekala dcera, která mi chtěla udělat radost k narozeninám. Jenže když se na mě podívala, z výrazu vycítila, že je něco v nepořádku. Utěšovala mě, že bude vše v pořádku, že testy vyjdou dobře ať se nebojím. Ale já cítila, že toto není samo sebou. A taky že nebylo. Výsledky biopsie vyšly po několika dnech pozitivní na karcinom prsu a od té doby začal takový můj malý maraton po lékařích.
Z jedné bulky mi nakonec byly diagnostikovány čtyři, což se projevilo i ve změně léčby. Byla mi doporučena celková mastektomie prsu, neboť se jedná o nejúčinnější řešení rakoviny prsu a také s sebou nese nižší riziko návratu nádoru.
Nebylo jednoduché se s tímto verdiktem srovnat. Přeci jenom se jedná o radikální zákrok, který člověku sice pomůže, ale je také velkým zásahem do jeho psychiky.
Po měsíci, co jsem se dozvěděla o své diagnóze, jsem podstoupila i operaci. Operace proběhla bez komplikací a musím říct, že doktorka, která mě operovala, mi i přes to všechno zachovala hezký tvar skoro "prsa". Snažila se mi nechat trochu kůže pro následné vložení prsního implantátu. Jizva byla sice veliká, ale zahojila se rovněž pěkně.
Člověk je rád, že operace proběhla úspěšně, že bylo odstraněno všechno, co v těle být nemělo a že člověk se relativně rychle uzdravuje. Co je ale horší je ta psychická stránka, která není navenek patrná. Lidé kolem vás se vám snaží říkat, že všechno bude dobré, že je to jenom prso, že hlavní je zdraví. Ano, mají pravdu v tom, že zdraví je hlavní, ale to, že bude vše dobrý nikdo nemůže vědět dopředu. Může být vše dobrý teď, ale za pár let může být zase vše úplně jinak. Když vám chybí jedno prso, cítíte se najednou nějak jinak, divně, méně žensky. Snažíte se své pocity před okolím skrývat, nedávat je najevo, ale kdykoli si ráno zatrkáváte epitézu do podprsenky, do smíchu vám není. Slzy, které máte na krajíčku zpátky tlačíte dovnitř. Chcete být silná, dokonce i před svojí rodinou, ale ne vždy to dokážete. Oporu jsem měla v celé rodině ale nejvíce u mé dcery, která se mnou absolvovala veškeré vyšetření před i po operacích a dodávala mi sílu. Za to jí budu stále vděčná, moc mi to pomáhalo.
Odstraněním prsa to ale nekončí. Přesto, že se lékaři zbaví karcinomu prostřednictvím operace, pacient se musí stále léčit. Proto mi byla nasazena hormonální léčba. Popravdě jsem byla nejprve ráda, že budu mít hormonální léčbu a nebudu muset podstupovat chemoterapii. Ale na samém začátku si člověk neuvědomuje že i hormonální léčba má své vedlejší účinky. Jedním z nich může být padání vlasů jako při chemoterapii, nevolnosti, bolest hlavy, závratě, bolest kloubů, řídnutí kostí, přibírání, otoky končetin a mnoho dalších. Například já už mám teď čtvrtou variantu léků. V prvním případě bylo mé užívání léků spojené s krvácením z pochvy, v druhém případě jsem zase trpěla každý den neskutečnými bolestmi hlavy a kloubů O tom, že jsem pár kilo nabrala, ale už je zpět nezchodila ani nemluvím. Uvidíme, jaký vedlejší účinek přinesou současné léky. S hormonální léčbou je rovněž spojeno i její dlouhodobé užívání. Léky musím brát po dobu 10 let.
Ani ne po roce od operace pravého prsa jsem podstoupila mastektomii i druhého prsa. Zde se již nejednalo o případ karcinomu prsu, ale zákrok mi byl lékaři doporučen z důvodu "prevence", navrácení se nádoru zpět. Musím se přiznat, že po odebrání druhého prsa jsem zásah do své psychiky pociťovala snad ještě zřetelněji. Najednou jsem neměla žádná prsa, já, která jsem si roky kupovala podprsenku s označením F, protože jsem měla přírodní prsa veliká. Přemýšlela jsem nad tím, zda nosit v podprsence epitézy, aby si lidé v okolí ničeho nevšimli, či zda nosit klasickou sportovní podprsenku bez vycpávek. Pro své pohodlí jsem preferovala sportovní podprsenku, neboť mi nepřipomínala, že jsem o svá prsa přišla.
Po úplném zahojení prsou jsem podstoupila jejich plastiku. Konečně jsem měla na své hrudi opět prsa, i když mým původním se nepodobala. Přeci jen prsa, na nichž je místo bradavky jizva přes celou jejich šíři není žádný zázrak, viďte. Proto jsem, po necelých čtyřech letech podstoupila tetování areol, abych konečně napomohla svému sebevědomí. Tetování se povedlo a já doufám, že budu svá nová prsa hrdě nosit tak, jako ta pravá. 

Pod obrázkem najdete přílohu s videem s tetování.

Spolu s Christinou Pidloznou a Sviato Academy Praha jsme vykouzlili úsměv na tváři paní J.

Její příběh:

Spolu s Christinou Pidloznou a Sviato Academy Praha jsme vykouzlili úsměv na tváři paní K.

Její příběh:

Spolu s Christinou Pidloznou a Sviato Academy Praha jsme vykouzlili úsměv na tváři paní H.

Její příběh:

MŮJ "ROK RAKA"

Já vím, že Číňani vyhlásili rok 2023 rokem zajíce, ale u mě se to zvířátko nějak popletlo… (jako tomu dědečkovi v Kameňáku, no nebyl to pejsek, raka měl)

Začalo to na pravidelné mammografické kontrole, kdy paní doktorka zachytila oblasti s mikrokalcifikacemi; nejspíš to nebude nic zásadního, ale pro jistotu mi objednala biopsii. Při odběru vzorků jsem se vyptala, co to vlastně ty mikrokalcifikace jsou a jak vznikají (drobné usazeniny vápníku – ten má tendenci se usazovat v místě zvýšeného výskytu mrtvých buněk, to je zároveň i tam, kde nové buňky ve větší míře vznikají – a to může být v místě s nádorovým bujením), ale v prsech jsou poměrně časté a většinou prý neškodné (no co si budem, my starý holky toho máme zrovna v prsou víc umřetýho než čerstvě narozenýho). No a co myslíte? Jasně, byl tam. Takže s výsledky biopsie okamžitě domluvit termín operace na chirurgické klinice FN Plzeň – Bory a za týden nástup. Kdyby tam nebyla ta drobná nepříjemnost s divnověcí v podprdě, tak jsem se tam měla fakt úžasně. Skvělý personál od sanitáře přes sestřičky po lékaře a charismatického pana primáře; šikovná mladá paní doktorka mi udělala krásný prso, že mu to druhé (tehdy zatím ještě neoperované) závidělo. Nález z mého pohledu příznivý, DCIS (karcinom v mlékovodu neinvazivní, čili nemetastazující, rostoucí tak akorát rychle a navíc estrogensenzitivní, takže stačí Tamoxifen a nemusí být chemoterapie).

Než jsem se stačila tentokrát na onkologii ve FN Plzeň – Lochotín rozkoukat, byly tu výsledky z histologie. Mno, nic moc. Vyoperovali mi 3 ložiska – dva takový slušný plátky sekaný a jednoho chcípáčka. A k nim 3 uzlinky. Akorát u jednoho z těch větších resekátů byly nádorové buňky těsně u okraje (nemyslím si, že je to něčí chyba: paní doktorka vyoperovala, co bylo označené a označili to, co vypadalo jako nádory, jenže to bylo podivně rozptýlené… to je hned). Co dál? Buď ozářit a velmi pečlivě sledovat, nebo "doříznout". S paní doktorkou z onkologie jsme se obě přikláněly k operaci – můj záměr byl nechat si potom i druhý prs zmenšit podle odoperovaného. A s přihlédnutím k tkáňovým změnám v tom neoperovaném – kdy bylo otázkou času, než mi i tam "něco vyroste" – byla volbou oboustranná mastektomie se zavedením implantátů. Přiznám se, že mě tenhle návrh zaskočil svou velkorysostí, pořád jsem se vnucovala, že si přece něco musím doplatit, no né?!

Takže další konzultace na klinice plastické chirurgie, všechno v pohodě, ano ano, rámcově stanoven termín (my vám pošleme email, načež nabízím i možnost dostavit se kdykoliv, když i někdo vypadne z operačního programu – nechce se vám úplně běhat po světě s kusem nádoru). Nebudu to rozmazávat, tady se to fakt hodně moc nevyvedlo, pročež jsem se za účelem vymámení skutečného termínu ke skutečné operaci v geologicky dohledné době vydala do MOÚ na Žlutý kopec do Brna. Ten čas je v tomhle případě důležitý, do půl roku od první operace jsem musela být operována nebo ozářena, což by operaci ještě dále odložilo kvůli popálenině. Stihla jsem to o dva týdny.

Na "Žluťáku" mě mají v péči na OMKOCH – Odd. mamokutánní a onkoplastické chirurgie.

Operovala mě úžasná šikovná paní doktorka, dostala jsem na výběr ze 3 typů implantátů – základní, plně hrazené ZP a pak o něco dražší příplatkové. Já si vybrala s mikropolyuretanovým povrchem (vypadá to podobně jako molitan), lépe přirostou ke tkáni. Způsob vedení operace závisel na kvalitě kůže, podkoží a prsního svalu – a zrovna kvalita posledně zmíněného umožnila vynechat expandéry a aplikovat rovnou implantáty. A zase jsem se měla jako v lázních, tak nějak se to všecko sešlo – skvělý personál, spolupacientky – člověk tam vidí teda věci a slyší životní příběhy… bez zbytečného patosu, ale s empatií a citlivě dávkovaným (občas i trochu černým) humorem jsme se s ostatními pacientkami podporovaly, poslouchaly, povídaly si o všem možném. Těch 12 dní mi dalo hrozně moc, teď to vyzní možná dost podivně, ale já to mám tak, že to pro mě bylo rozhodně přínosnější, než třeba dovolená v resortu u moře. Ale celá ta záležitost kolem mastektomie a implantátů a následné rekonvalescence není rozhodně easy, docela dost a docela dlouho to bolí a otéká. O jizvy je potřeba pečovat, dodržovat vše, co vám doporučí lékař a ještě si toho spoustu nastudovat. Já doufám, že už mám před sebou jen pravidelné kontroly a tím bych považovala rok v nadpisu uvedeného sladkovodního korýše za ukončený 😊

V příloze naleznete video s tetováním